středa 26. července 2017

Minerální voda v Bulharsku – kde, jaká a co léčí

Minerální voda v Bulharsku – kde, jaká a co léčí


středa 14. prosince 2016


http://gotino.eu/wp-content/uploads/2016/07/21-768x576.jpg


Bulharsko je obdařeno minerálními prameny, které pomáhají při léčení skoro všech nemocí. Jenom od onemocnění záleží, zda bude používána vnitřně, pitím, nebo koupelemi. Jediné co je třeba vědět, co která voda léčí.
Složení minerální vody v Bulharsku může pomoci snížit nadváhu, nebo pomoci při léčení zlomené kosti. Lékaři zde doporučují malými doušky pro odvrácení nepříznivých efektů.

Lázně Bankja
Místo je známo, už od dob antiky, nachází se v kotlině v podhůří severního svahu místa Ljulin, sotva 17 km od Sofie. Místo bylo vyhlášeno za ekologickou rezervaci. Z jediného místa hydrotermálního výstupu vychází na povrch několik přírodních i sondážních pramenů s teplotou vody 36,5 - 37°C. Při celkové vydatnosti zdroje 24l za vteřinu. Všechny místní hydrotermální prameny mají nízkou mineralizaci, hydro-sulfátu sodného, nízké tvrdosti vody, bezbarvé, bez zápachu s velmi příznivými chuťovými vlastnostmi.
Co léčí minerální voda v místě Bankja?
Je vhodná pro léčení srdečně-oběhového soustavy, má uklidňující účinky na nervovou soustavu a pomáhá látkové výměně organismu.

Lázně Velingrad
Město a lázně se nachází v Západních Rodopech ve výšce 750 m, v malebném údolí říčky Čepinská. Je vzdáleno 81 km od Plovdivu a 196 km od města Smoljan. Teplota místních minerálních pramenů je v rozmezí 28 – 86°C. Je zde šest termálních vývěrů vody – Čepino, Ladžene – 1, Ladžene – 2, Kamenica, Draginovo a Varvarski bani/Barbarské lázně. Vyvěrá zde kolem 80 pramenů o celkové vydatnosti 170 l/sek. Jejich složení a vydatnost dovolují současně využívat léčebné možnosti léčebných vod jiných lázeňských míst v Bulharsku, jako jsou Chisarja, Bankja, Narečen. Složení vod hydro karbonát se sloučeninami křemíku, síry a sirovodíku některé obohacené radonem.

Co léčí minerální voda ve Velingradě?
Místní lázně se profilují k léčení ledvin, onemocnění kloubů, neurologický a gynekologických onemocnění (včetně sterility), nemocí trávicího traktu a mnoho další onemocnění.

Lázně Devin
V centrální části pohoří Rodopi se nachází balneo-léčebné lázně Devin. Minerální vody vyvěrají z několika pramenů s velkou vydatností, které pomohly hlubinné vrty. Teplota minerálních pramenů kolísá od 16°C do 72°C

Co léčí minerální voda v Lázních Devin?
Místní lázně jsou doporučovány k léčení pohybového a dýchacích aparátu, dále ke zklidnění nervového soustavy.

Lázně Momin prochod/Dívčí průchod
Klimatické a balneologické lázně se nacházejí v jihozápadní části pohoří Sredna gora. Jsou umístěny 73 km od Sofie a 83 km od Plovdivu. Od dávných dob je město známé svými minerálními prameny, jejich největší sláva je zaznamenána v časech Římské říše. Dnes je minerální voda z 9 pramenů o teplotě 56°C, je stáčena do jednoho místa. Voda v lázních Momin prochod je druhou co do radioaktivity po lázeňském místě Narečenski bani, je třetí v Evropě a dvacátou pátou ve světě.

Co léčí minerální voda v lázních Momin prochod?
Lázně se specializují na léčení chronických nespecifikovaných onemocnění dýchací soustavy, onemocnění centrální a periferní nervové soustavy, degenerativní kloubní onemocnění, kožní a trávicí onemocnění. Dobré výsledky vykazuje při léčení dětských nemocí.

Pavel banja/Pavlovo lázně
Lázně se nacházejí v malebném údolí Růží 18 km západně od města Kazanlak. Místní Lázně vděčí svému věhlasu horkým minerálním pramenům, které jsou používány k léčení od období antiky. Ze sedmi přírodních a sondážních horkých minerálních pramenů vystupují minerální prameny a analogickými fyzikálně chemickými vlastnosti – při teplotě od 50°C do 61°C při vydatnosti 16 l/sek, nebo 1400000 l za den. Všechny prameny mají nízkou mineralizaci (0.650–0.671 g/l), hydrokarbonátu sodného, s mírnou alkalickou reakcí (рН 7.6), a nízkou tvrdostí vody (1,7 stupně). Současně jsou lehce radonové, křemičité a středně silné až silně fluoruidní. Jsou zde dva prameny s minerální vodou bez radonu a jeden s nižší teplotou – 31°C. Všechny vody jsou pramenité, bezbarvé, s příjemnými chuťovými vlastnostmi, pouze s lehkým závanem sirovodíku, přítomnost sulfidů (3 g/l).

Co léčí minerální voda v lázních Pavel banja?
Nemoci periferní nervové soustavy – traumatická poškození centrální nervové soustavy, především mozku, negenerativní neurologické onemocnění, ortopedické onemocnění – posttraumatické a degenerativní kloubní a periartikulární poruchy, onemocnění - zubního kazu, zánětu dásní a tak dále.

Lázně Sandanski
Jsou mezinárodně známými klimatickými a balneo-léčebnými lázněmi. Nacházejí se v údolí řeky Sandanská Bistrica, v podhůří jihozápadních svahů pohoří Pir. Na území obce Sandanski je 6 minerálních pramenů. Minerální vody mají složení hydro-vápenito-křemičité, s příměsí síranu sodného a fluordu.

Co léčí minerální voda v lázních Sandanski?
Lázně se specializují na léčení nemocí horních cest dýchacích, plic a zánětlivá degenerativní onemocnění kloubů.

Sapareva banja
Balneo-léčebné lázně jsou umístěny v malebném údolí mezi pohořími Rila a Verila, podél levého břehu řeky Džerman. Sapareva banja/lázně je věhlasná svou studenou a čistou horskou pitnou vodou a také unikátní minerální vodou, která patří k nejteplejším v Evropě – o teplotě 103 °C. Uprostřed lázní tryská jediný gejzír na Balkáně.

Co léčí minerální voda v místě Sapareva banja?
Léčí se zde onemocnění pohybového aparátu, periferní nervové soustavy a páteře, posttraumatické stavy, ortopedické a degenerativní vady, kožní a gynekologická onemocnění.

Lázně Chisarja
Chisarja jsou mezinárodně známými balneo-léčebnými lázněmi, které ne nacházejí na jižních svazích pohoří Sredna Gora. Nacházejí se asi 42 km od Plovdivu. V tomto místě byl postaven základ organizované balneologické léčby v Bulharsku. Je zde 22 minerálních pramenů – 16 přirozených a 6 dalších bylo získáno hloubkovými sondami, prameny mají teplotu od 37 °C do 51°C a celkovou vydatnost 4000 l/sek. Voda je zde slabě mineralizovaná - 0,257 g/l, se složením hydro-sulfátu, chloru a sodíku, fluor-křemíku, a je alkalická. Má vysokou hodnotu pH – 9, je bez barvy a zápachu a příjemně chutná.

Co léčí minerální voda v lázních Chisarja?
Minerální vodu z tohoto místa je možné používat  jako vodu stolní, má vlastnosti vhodné pro léčbu trávicího ústrojí; léčbě ledvinových kamenů a léčbě ledvinových onemocnění; dále k léčení žlučníkových kamenů; stomatologických onemocnění a předcházení zubního kamene, chronické intoxikace těžkými kovy a farmaceutickými preparáty.

Pramen: Gotino
Přeložil: N. Nikolov, 26. 07. 2017



pondělí 19. června 2017

Město pod vodou: co je nám známo o „Krymské Atlantidě“?

Město pod vodou: co je nám známo o „Krymské Atlantidě“?

http://naukatv.ru/upload/files/10a33dff05f674acc322edc5c9109ff133653443(1).jpg

16. března proběhlo v Moskvě promítání filmu «Akra. Krymská Atlantida» o vykopávkách starořeckého města, patřícího do rozsahu Bosporského království. Město zmizelo pod vodou a opět bylo nalezeno archeology v 80. letech 20. století. O tom čím je unikátní tato památka v rozsahu ruské archeologie, vyprávěl Viktor Vachoněev, zástupce ředitele Černomořského centra podvodního výzkumu, který se zabývá vykopávkami podmořské části města.
- Co je známo archeologům o Akře k dnešnímu dni?
Město Akra bylo založeno řecký přesídlenci na konci 6. – na počátku 5. století př. n. l. Také spíše bylo výsledkem vnitřní kolonizace Borporu, kdy taková města jako Pantikapea nebo Nimfea, rozšiřovali sféru svého vlivu. V 5. století př. n. l. se Akra stala součástí Bosporského království a existovala přibližně do 3. století př. n. l.. Byla nejjižněji umístěným starořeckým městem v Kerčském průlivu.
Podle zpráv řeckých autorů, Akra bylo označením mysu, který vítal řecké obchodní lodě připlouvající do Kerčského průlivu. Ve skutečnosti byla Akra založena na nízkém, hluboce do moře mířícím mysu a byla výhodným místem s nezamrzajícím přístavem. Dějiny tohoto místa se podařilo odhalit na základě archeologických pramenů. Centrum černomořského podvodního výzkumu a Ermitáž v posledních šesti letech prozkoumali obranné stěny ze 4. století př. n. l., obrannou věž a obytné čtvrti staveb města.
http://naukatv.ru/upload/files/a8ef1f33a2ef0bc9e26fd3075a65afc0199e6bfc.jpg

Okolí města bylo zemědělský obdělávaným územím (v řečtině – chora, v tráčtině – lidé): každého jitra lidé z města vycházeli na své zemědělské pozemky za obživou, a večer se vraceli zpátky.
-             Proč město zaniklo?
Příčiny zpustnutí města nejsou zcela vyjasněné. Nešlo o katastrofu. Mohli k tomu přispět nájezdy barbaru a přirozené procesy a změny klimatu: stoupáním hladiny moře a lidé se přesidlovali dále od břehu. Nakonec město zcela opustili.
Na konci 18. století bylo známo umístění všech měst Bosporského království. Těmi byla Pantikapea, Nimfia, Kimmerik. Pouze Akru se nedařilo objevit. Proč? Podle starořeckého slova «akra», které znamená vyvýšenina, ve významu akropole, nebo vrchní město. Proto Akru hledali na vyvýšeném místě, podle logického závěru, že takého umístění je výhodné pro obranu.
Podmořští archeologové nalezli Akru až na počátku 80. let minulého století. Událost nálezu byla legendární. Roku 1982 patnáctiletý chlapec Alexej Kulikov brouzdal po břehu a na jednom místě zcela nečekaně našel starou minci. Později posbíral až 150 takových mincí. Když mince ukázal odborníkům, vyjasnilo se, že nejranější a nejstarší mince od sebe dělí 1000 let. Bylo zřejmé, že nešlo o náhodné nálezy, bylo zřejmé, že přímo pod vodou se rozplavují kulturní vrstvy. Když na tomto místě provedli archeologové svou první podvodní expedici, nalezli v hloubce 2 - 3 metrů obranné stěny, vystupující nade dnem, cisternu zaplněnou sedmi amforami vyrobenými v místě Heraklea pontika (4. století př. n. l.) a mnoho dalších zajímavých nálezů. Tak byla Akra lokalizována. Mince byli měděné, ražené v Bosporském království. Jedna mince byla zlatá a datována do doby vlády bosporského panovníka Kotise.
http://naukatv.ru/upload/files/af126842f5f3ea622f38c1e5464e6275434a05f6(1).png

Přestože dosud nebyl nalezen jediný nápis, který by potvrdil, že se skutečně jedná o Akru, máme za to, že je to opravdu ona. Řekové tradičně popisovali pobřeží a vzdálenosti jednoho města od druhého. Ze starých záznamů je nám známá vzdálenost Akry od jiných sousedních měst – Kitea a Nimfea. Přibližné místo nalézající se ve vzdálenosti od obou měst se shoduje s místem, kde byla nalezena Akra. Mimo to můžeme bezpečně hovořit o tom, že osídlení bylo městem, protože jedině města v té době měla mohutnou obranou sktrukturu. Proto jsme si z 99% jisti, že jsme zde identifikovali právě Akru. A mladík, který zde nalezl mince, vyrostl a stal se archeologem. Nyní sám vede výzkumy v Akře. Proto se také stal filmovým hrdinou.
-             Co právě zkoumá Alexej Kulikov?.
V současnosti je na břehu kousíček města přibližně 10% území. Právě zde začal svůj výzkum Alexej, zde nalezl několik nemovitostí z doby římské. V letech 1997 až 2011 se žádný výzkum v Akře neprováděl. Až v roce 2011 nastala příležitost obnovit znovu vykopávky. Obrátil se na mě vedoucí jedné z archeologických expedic Ermitáže Sergej Solověv s návrhem obnovit podmořskou expedici. V letošním roce jsme již v šestém období našeho společného projektu. Za tu dobu se nám podařilo zjistit, že pod vodou jsou uchovány minimálně 1,5 metru vysoké stěny města a ne jen 20 - 30 cm, jak jsme viděli na počátku. Stěny jsou dobře uchované. V základech obrané věže jsme našli a prozkoumali mohutné dřevěné trámy. Pravděpodobně byly prostředkem boje s vysokou úrovní spodní vody – takto byli opevňovány základy věže, aby nedošlo k jejich rozmáčení.
Měli jsme i více jiných nálezů. Organický materiál, který by se na zemi nezachránil, byl pod vodou ochráněn hlínou nebo pískem konzervací. To nám dovolilo nalézt předměty z domácností, které používali dávní Řekové. V roce 2013 jsme našli výborně zachovaný dřevěný hřeben z doby helénismu (4. – 3. století př. n. l.). Jednu stranu měl mohutnou, druhou jemnou. Je možné, že jedna strana sloužila k vyčesávání vší. Důležité je, že tyto předměty nám dovolují obnovovat mikro-dějiny. Je tak možné si představit, jak si starořecké ženy Akry rozčesávaly vlasy.
Dalším zajímavým nálezem z roku 2015 – je zlatá náušnice v podobě lva. Jedná se o unikátní mistrovské dílo techniky klenotníka Bosporu. Takových náušnic bylo za celé dějiny archeologie nalezeno jenom 16 – 18 kusů. Některé z nich jsou v Ermitáži, jiné v Louvru. Avšak všechny pocházejí ze severního Přičernomoří.
http://naukatv.ru/upload/files/e844edbc8419b2e7299d1d7c132eab1bc0df2b3a.jpg

-             Jaké jsou zvláštnosti výzkumu Akry?
Jedná se objekt, složitý pro vykopávky. Nachází se v hloubkách do čtyř metrů v místech mořského příboje. I malé vlnění na moři, lehký větřík zde znemožňují podmořský výzkum. Navíc se pod vodou ztrácí mnoho času při fixaci nálezů – zaznamenáváním, fotografickou dokumentace nebo videozáznamem.
Nehledě na rozsah expedice, území, které jsme obsáhli je poměrně skromné – kolem 100 metrů čtverečních, což je skutečně málo. Území celého města zaujímá nejméně 4 hektary, což je typické pro města té doby. Práce na našem úseku probíhá ráno nebo večer, když se uklidní vlnění na moři. Sezona je zde na jeden měsíc v každém roce. Je to poměrně krátká dob, avšak stávající financování nám nedovoluje pracovat déle. V tomto roce se pokusíme protáhnout expedici až na 1,5 měsíce. Výzkum bude probíhat v měsíci červenci.
-             Kdo se v současnosti podílí na vykopávkách?
Pracují zde odborníci našeho centra, Ermitáž je zde jako partner a máme i několik dobrovolníků. Samotná podvodní expedice není veliká 10 – 15 lidí. Zatímco na souši se může archeolog podřídit požadavkům staršího, proto se vykopávek mohou účastnit i studenti. Pod vodou musí být každý archeolog profesionálem, aby se mohl samostatně rozhodovat.
Při práci pod vodu často používáme pískové vysavače, které odsávají půdu a dopravují ji na povrch, kdy se dodatečně pomývá a prosívá. Tímto způsobem zachycujeme vše, co se nachází na dně. Na příklad v minulém roce jsme zkoumali obydlí ze 4. století př. n. l., uprostřed kterého byla nalezena pec. Při vymývání jsme zjistili, že celá podlaha byla zaplněna skořápkami vlašských ořechů, luštěninami, semeny, peckami třešní a oliv. To nám umožnilo uvidět co jedli v tomto domě před 2,5 tisíci lety, v této místnosti. Zde seděl dávný Řek a loupal olivy.
http://naukatv.ru/upload/files/59400226085c6ce323ca3c435a66985878654369.jpg

-             Čím je významný tento nález pro ruskou archeologii?
Jedná se o unikátní památku podmořské archeologie černomořského akvatoria co do míry uchování této památky. Můžeme zkoumat město, zalité vodou a zároveň rozpracovávat metodiku výzkumu zatopených měst. Akra nebyla rychle zatopena vodou, trvalo to stovky let. Zachovala se díky ochraně obranných stěn, které chránily město před bouřemi. V jiných městech – Fanagorii, Chersonesu a dalších – to probíhalo jinak. Unikátní jsou zde nálezy ze dřeva. Jsme zvyklí na dřevěné nálezy zejména z Novgorodu, podle kterých usuzujeme na způsoby života v minulosti dávného Ruska. Zde jsou to nálezy antické, které jsou o 1,5 tisíce let starší než novgorodské.
Pramen: Čerdak
Viz také:
Přeložil: N. Nikolov, 18. 06. 2017


neděle 21. května 2017

Cena za (znovu) přijetí křesťanství

Cena za (znovu) přijetí křesťanství – nebo zrada tisíciletých tradic 

Staré Velké Bulharsko bylo od svého počátku budováno jako státní útvar, v jehož čele stáli panovníci pokřtění přímo v Konstantinopoli. První panovníkem byl Kubrat (v letech 623-668), který byl vychován společně s císařem a jejich přátelství trvalo, až do císařovy smrti. Společně s Kubratem byl pokřtěn i jeho bratr Sambat/Šámbat a dokonce i Kubratovi synové. Asparuch uprchl k svému strýčkovi Sámovi (Šam Bat, Sambat, kníže Sámo, 593–653) do západní části říše. Tady, mezi slovanskými kmeny, krátký čas pomáhal strýci při vůdcovství nad knížectvím Duloba. Zanedlouho však, byl Sámo zavražděn. Po Sámově smrti Asparuch odtáhl k Dunaji a následně, roku 679 vkročil na císařské území Byzancie. (https://cs.wikipedia.org/wiki/Asparuch) Zejména jeho syn známý Asparuch (žil v letech 681-1018), byl pokračovatelem otcova díla na rozsáhlých územích od Karpat až po Balkán.
Křesťanské tradice a jejich přímé ohrožení bylo důvodem, proč Konstantinopol požádala o pomoc Bulharsko v době Arabského vpádu. Panovník Tervel výrazně přispěl se svou armádou a zničil arabský útok roku 718 před branami Konstantinopole. Jako dík mu za záchranu města mu byl přiznán titul Kesar/Kaicer – císař a po jeho smrti byl Teoktistem prohlášen za sv. Trivelia, prvního bulharského svatého.
Velkou chybou historiků je zamlčování faktu, že Bulharsko mělo přístup na Balkáně ke třem mořím již za vlády knížete Presiana (žil v letech 836 - 852), který ovládal polovinu Černé hory, Albánie a na konci své vlády připojil Filipi a umožnil přístup k pobřeží Bělomořské Trákie a připojil je k bulharským územím po své misijní cestě ke Smoljanům. Právě tak vypadalo bulharské etnické složení, a území státu do roku 864. Málo známou informací je, že Kníže Presian dožil jako oslepený kněz na okraji své říše a jeho hrob se nalézá nedaleko Michalovec na Slovensku (www.sarakt.eu/Epigrafická%20památka.pdf).
 Etnické členění a rodové rozmístění Bulharů v dobách vlády knížete Presiana.
https://tangrabg.files.wordpress.com/2010/12/plemenno-usvoqvane-na-balkanie.png?w=640&h=637

Rozsáhlá území státu byla ztracena v krátkém historickém okamžiku, kdy panovník Boris I (v letech 852-889), byl donucen vnějšími okolnostmi (znovu) přijmout křesťanství pro svůj národ. Toto rozhodnutí nebylo jeho samovolným počinem. Po sedmi po sobě následujících válkách, které prohrál, obdržel od Řeků podmínku, že jeho národ musí přijmout křesťanství, kterou kníže Boris přijímá. Výsledek tohoto zrádného rozhodnutí je popsán:
„Bulhaři povstali proti svému panovníkovi, protože byli odtrženi od víry svých předků a pokusili se jej zabít“ (Zonara).

Co učinil panovník Boris? Povolává Řeky na pomoc v okamžiku, kdy jeho národ jej považuje za slabého vůdce:
„… v té době v Konstantinopoli probíhaly přípravy k další válce s Bulhary, povstalci, ne proti jejich panovníkovi a křesťanům, kterým chtěli takto pomoci…“ (Simeon Logotem).
O něco později hledá car Boris historické omilostnění a zasílá dotazy k papeži Mikuláši I., zda zabití velkého počtu vlastního lidu (jiné víry) není hříchem … A obdržel následující odpověď:
„Ve Vašem výkladu, jakým jste splnil Boží milost a prosadil křesťanskou víru, kdy jste tak učinil, aby byl celý Váš národ, což ten po svém pokřtění nepřijal jednoznačně a s velkým odporem se postavil proti Vám, kdy tvrdili, že od Vás nedostali dobrý zákon a snažili se Vás odstranit a vybrat si jiného na Vašem místě a jak jste připraven proti nim s Boží pomocí, jste je porazili od nejvyšších až po ty poslední a zajali jste je ve svých rukách. Víme jak ze zajatých všichni vůdcové a velmoži včetně jejich synů byli potrestáni mečem, avšak ostatním nebylo ublíženo. Přejete si vědět ohledně těch, kteří byli zbaveni života, zda na Vás nepadá hřích.
K tomu v žádném případě nedošlo bez hříchu, ne však z Vaší viny, kdy i synové, kteří se nezúčastnili záměru svých rodičů a nebyli přistiženi, že by proti Vám povstali se zbraní v ruce a tak byli pobyti společně s viníky.
Sdělujete nám, že jste pokřtil své podané proti jejich vůli, což vyvolalo vzpouru ohrožující Váš život.
Za tento čin Vám náleží chvála, že jste upevnil svou autoritu, kdy jste rozkázal zabít zbloudilé ovce, odmítající se nechat zahnat do koliby.
Nedopustil jste se žádného hříchu, kdy jste projevil takovou krutost: naopak zasluhujete pochvalu, protože jste zničil nepřátele, kteří odmítli se připojit do lůna Apoštolské Církve a tímto způsobem se vyřadili z Království nebeského z národů pod Vaší správou. Nechť se car nebojí zabíjení, pokud to pomáhá udržet podané pokornými nebo pro podřízení se ke křesťanské víře! Bůh Vás odmění za hříchy na tomto světě ve věčném životě.“

Ještě jeden dodatek k bulharskému přepisu Manasievovi kroniky:
„Jakmile on byl pokřtěn, povstali Bulhaři proti němu a chtěli jej odstranit, protože odstoupil od jejich víry. Ten však vystoupil s velkou silou a zvítězil nad nimi, od té doby nechal jedny pokřtít dobrovolně jiné silou“. 
A dále
Náležím k nově pokřtěnému bulharskému lidu …On (Boris) silou Kristovou a křížem ve znaku zvítězil tvrdě i nepokorný bulharský národ …“ („Zázrak sv. Jiří s Bulharem“ – 10. století).

Tady nastal problém – zrádci (caru Borisovi) se nepodařilo přepravit řeckou armádu na druhou stranu Dunaje a sem křesťanství neproniklo až do 12. století a k tomu došlo, až pokřtěním Kumánů od Maďarů.
Přesto Patriarcha Fotius poučuje Borise I. v jednom ze svých dopisů: „Neukazuj nikomu, že vynaložené úsilí bylo zbytečné a nepříjemnosti, které jsme s radostí učinili pro Vaše spasení“.

Výsledkem provedeného „znovu pokřtění bulharského národa“ došlo ke zmenšení rozlohy bulharského státu o polovinu.

dále poznámky překladatele:

·                    Poslední dobrovolnou územní ztrátou bylo darování území kolem Sremu (dnešní Sremské Mitrovice nedaleko Beogradu) – pro vymezení sídelního místa arcibiskupa sv. Metoděje carem Borisem I. do majetku katolické církve. Nástupce sv. Metoděje se na základě jeho rozhodnutí stal jeho Gorazd, jehož hrob leží dnes v Beratu (dnešní Albánie). Celá tzv. Velkomoravská legenda proběhla na územích kolem řeky jižní Moravy tj. územích dnešního Srbska.
·                    Nesmírný význam na uhájení územní celistvosti bulharského území v té době mělo vystavěné hraniční opevnění val dnes nazývaný „Novákova brázda“ (http://nikolajnikolov.blogspot.cz/2017/02/novakova-brazda-cinska-zed-v-bulharskem.html). Hraniční opevnění po několik století oddělovalo svět křesťanský od světa pohanského, mimo jiné od příbuzných vyznávající dosud víru předků. Náklady na výstavbu, provoz a údržbu byly pro raně středověký bulharský stát nesmírně nákladné.

https://tangrabg.files.wordpress.com/2010/12/karta_pbd_s.gif?w=640&h=1037

Vysvětlivky mapě:
Území zabraná Maďary (červená barva)
Bulharská území za vlády cara Borise I. (zeleně)
Bulharská severozápadní území vazalská na Maďarsku (fialová barva)
Osídlení zabraná Pečeněhy/Černými Bulhary (barva pískovce)
Území získaná za vlády Simeona I. (tmavě zelená barva)
Zelená bíle tečkovaná území byla navrácena Byzanci za vlády cara Petra I.

·                    Další přímo astronomické výdaje vynaložil raně středověký bulharský stát při výstavbě a provozu dvou knižních škol (dnes bychom řekli universit), první byla při vladařském sídle v Preslavi a druhá v Ochridu. Zachránění učedníci sv. Metoděje zde přepisovali, překládali církevní díla a další poznatky, až 20-ti tisícům mladých mnichů, kteří zde dostávali nejvyšší vzdělání, a jejich dalším úkolem bylo je šířit do všech koutů Bulharska.
Ochridská škola využívala především katolickou církví uznávanou hlaholici, proto až do 18. století notáři v Chorvatsku zapisovali významné události svého národa tímto typem písma.
Preslavská škola přijala pro rychlejší zapisování svatých textu nový typ písma později nazvaný cyrilice/azbuka, který se stal pro německé církevní zástupce na Velké Moravě důvodem pro zásah proti učedníkům sv. Metoděje po jeho smrti. Náklady na zhotovení středověkých svatých knih (ručně psaných na pergamenu) nesl celý bulharský národ.
Nově vyškolení kněží vyrobili 300 až 400 tisíc knih během 7 let. Ke zhotovení takového počtu knih bylo nutno použít kůže 15-20 milionů jehňat a kůzlat. Z jedné kůže bylo možné vyčinit maximálně 8 stránek a jedna kniha měla minimálně 300 - 350 stránek.
·                    Stovky a tisíce knih z klášterních knihoven a kostelů a byli později v dobách Byzantské nadvlády celými povozy a loděmi vyváženy do dalších zemí dnešního Běloruska, Ukrajiny a Ruska a staly se základem tzv. „Slovanské civilizace“.


Přeložil a doplnil N. Nikolov, 21. 05. 2017

neděle 23. dubna 2017

Město staré 8000 let př. n. l. nalezeno v Bulharsku

Město staré 8000 let př. n. l. nalezeno v Bulharsku


*        Sobota 18. 03. 2017
*         
*        http://www.bgnow.eu/news.php?cat=2&cp=0&newsid=87535

http://bultimes.com/wp-content/uploads/2016/07/ostanki.jpg


Chrám posvátného hada, tak byla nazvána svatyně, byla nalezena počátkem měsíce června minulého roku. Místo se nachází 4 km od obce Sarnica, nedaleko známého lázeňského místa Mineralni bani/Minerální lázně, okres Chaskovo/Bulharsko. Svatyně je datována do období 8 tisíciletí př. n. l., je tedy starší než dávné město Inků v Peru – Machu Pikchu, o kterém archeologové říkají, že bylo postaveno kolem roku 1400. „Chrám „Posvátného hada“ nedaleko obce Sarnica je jediným v Bulharsku s takovým počtem poskládaných hadích hlav a hadích prvků. Jiné podobné místo není známé.“ To bylo sděleno na tiskové konferenci prof. Anou Radunčevou, odbornicí na prehistorii v místě Mineralni bani, která již 60 let pracuje ve svém oboru. Jediné analogické místo k našemu objektu se podle ní nachází jenom v Malé Asii.

Ve skalním masivu jsou zde jasně vidět vytesané hadí hlavy, lidské profily, schody, výklenky a také zde byla nalezena jeskyně. Nadcházející výzkum bude velmi pracný. Nejsenzačnější podle prof. Radunčevé jsou prvky ve skalách, které se dají datovat do 8. tis. př. n. l. To identifikuje skalní masiv jako památku neolitické kultury v Bulharsku. Je částí velké soustavy svatyní v Rodopech. Až dosud bylo nalezeno 250 kultovních komplexů, vysvětlila prof. Radunčeva.

Podle ní „jsou otesané skály s lidskými obrazy a hady dílem lidí s velkými znalostmi astronomie, kteří byli zároveň dobrými mořeplavci. Předpokládá se, že společnost tehdy byla organizována kmenovým vůdcem a všechno co bylo prováděno, mělo rituální úlohu. Sledovali pohyby nebeských těles, což se promítalo v jejich rituálech. Tito lidé věděli, co dělají, což je známkou vysoce rozvinuté společnosti“, prohlásila prof. Anna Radunčeva. „Zatím z neznámých důvodů tato společnost po čtyřech tisíciletích zmizela“, dodala profesorka.

Podle prof. Radunčevé chtěli „naši předkové ve vyobrazeních hadů ukázat spojení mezi lidmi a bohy, prostřednictvím hadů. Hadi v těch časech byli obdařeni různými funkcemi. Celé posvátné místo, tyčící se poblíže místa Sarnica, je jako obklopeno na vrcholu hady, kteří jej střeží. Tesané vrcholky mají astronomický aspekt, protože hadí hlavy zastupují nebeská tělesa. Významově to znamená, že had „pohltil“ celý skalní vrchol, podobně jako u „Malého prince“ od Exupéryho, kde hroznýš spolknul slona. Je také možný výklad, podle kterého je had hybatelem času“, vysvětluje prof. Radunčeva.


Na některých místech je had považován za ochránce posvátných pozůstatků, je symbolem plodnosti. V místě známém pod názvem Belintaš byl nalezen basreliéf, který zobrazuje lidské tělo s hadí hlavou, na šíji hada visí lidská maska, kde se dá předpokládat, že had mění svou podobu. Je také známo, že had hájí spravedlnost a trestá pochybení.


Ve východním Řecku je známý basreliéf s lidskou postavou a hadím obličejem, který umožňuje odborníkům spojit je opět s nálezem z Malé Asie, která je podle nich kolébkou lidské civilizace. Svatyně tohoto typu jsou známá z Itálie, Španělska i Bosporu. To podle názoru prof. Radunčevé vytváří představu celkové soustavy svatyní stejného typu. Znamená to, že jsme součástí mnohem větší civilizační společnosti. V tak vzdálené době, Evropa něco takového ještě neznala, okomentovala poznatek prof. Radunčeva.


Na podzim, kdy opadává listí ze stromů, je možné vidět více z Chrámu posvátného hada, který se nachází poblíže místa Sarnica. Předpokládá se, že v základech celého komplexu bude nalezena nějaká keramika. Je zajímavé poznamenat, že dvě kamenné sochy hadů byly nalezeny v obci Simeonovgrad, poblíže lázeňského místa Mineralni bani.


K tesání skal a vyobrazení postav bylo nesporně používáno kamene a křemenů, tvrdí prof. Radunčeva a tak tomu bylo až do doby prvního používání kovu ve 4. tisíciletí př. n. l.


Všude, kde jsou nějaké svatyně, je přítomna i magnetická anomálie. Proto není náhodné, že „Hadí město“ uchovává vysoko umístěnou jeskyni ve skalách, které se samotné tyčí do výšky 40-50 metrů. Lidé z tohoto místa znali velmi dobře každou hvězdu na obloze, jako i to, kde se nachází na obloze, bezchybně znali také každý ostrov v Egejském moři, kam se vraceli do Malé Asie, připomíná prof. Radunčeva. Podle ní lidé té doby znali pro nás skryté poznání spojené s duchovním životem.


Pramen:  bultimes

Přeložil: N. Nikolov 21. 4. 2017